Rozhovor - umíš se ptát?

Detailní popis produktu

Naše dítě se mnou moc nemluví. Naše dítě s ostatními dětmi téměř nemluví, jen s nimi hraje pohybové hry…

Tyto problémy má spousty rodičů s dětmi s opožděným vývojem řeči nebo dalšími problémy z oblasti logopedie. Schopnost vést rozhovor patří mezi základní složku pragmatické roviny řeči. Pragmatická rovina je  užití řeči v praxi, v sociálním kontextu. Jedná se o takové dovednosti, jako je například vyžádání nebo oznámení informace, vyjádření vztahů, pocitů, prožitků, událostí, zahrnuje tzv. regulační funkci řeči (tj. pomocí řeči dítě dosahuje cíle, usměrňuje sociální interakce) a tvoření dialogu (střídání role naslouchajícího a mluvícího, udržování tématu hovoru). Součástí této roviny je rovněž užívání prvků neverbální komunikace, jako je mimika, gestikulace a zejména oční kontakt. Předškolní děti by měly řeči dobře rozumět, a to nejen v okruhu běžného hovoru, ale také chápat výklad, zadání při hrách, strukturovaných činnostech, pochopit děj příběhů, pohádek. Dítě by mělo být schopné úměrně věku vyjádřit svoje myšlenky, pocity, prožitky, popsat děj, situaci, událost, sledovat a převyprávět příběh a vést smysluplný dialog - dodržovat základní pravidla konverzace, jako je věnovat pozornost, respektive naslouchat druhému, počkat až druhý domluví, adekvátně odpovídat na dotazy a ptát se.

Řeč je důležitá pro utváření sociálních vztahů, chování a postavení ve skupině. Dítě, které nemluví nebo mluví nesrozumitelně, je v nevýhodě, je pro něj frustrující, že mu okolí nerozumí. Ostatní pak mohou případně dítě vyčleňovat, podceňovat. Jedním z následku oslabení řeči může být u dítěte ve školním věku menší mluvní apetit, pasivita v komunikaci, obtíže v navazování, udržování a rozvíjení konverzace a kontaktů obecně, problémy s formulováním otázek, získáváním informací, vyjadřováním se před lidmi (nejistota, tréma, vyhýbání se komunikaci).

Obecně platí, že zdravá komunikace se projevuje naslouchání a věnování se pozornosti komunikačnímu partnerovi, respektováním jeho postojů a zkušeností a porozuměním jeho prioritám a zájmům. Ale je třeba si uvědomit, že děti předškolního a raného školního věku ještě nemají rozvinuté kognitivní schopnosti nezbytné k jasnému formulování svých vlastních přání a potřeb, a stejně tak nemají ani dostatečnou emoční zralost, aby měly plně pod kontrolou své vlastní emoce a emoční reakce.

A co můžeme tedy udělat? Základním pravidlem je komunikovat s dítětem. Hrát s ním různé hry na něco… Vyprávět si u knížek, vyptávat se. Ukázat dítěti jak se dá vést rozhovor, učit ho schopnosti vcítit se do druhého. To se lehce řekne, můžete namítnout. Ale jak to udělat.

Zkuste dítěti příliš neradit (pomozte mu, aby přišlo s vlastním řešením, místo abyste mu nabízeli řešení vlastní). Ptejte se: „A co si o tom myslíš?“,“ Co si myslí druhý?“. Protože samotné vyprávění, kdy Vám dítě sedí na klíně, ale je duchem nepřítomné nebo nemusí reagovat, nikam asi nepovede.

A Logošík Má pro Vás takovou malou komunikační pomůcku:

120 komunikačních bublin, které dítě naučí přemýšlet o tom, jak se ptát na něco, o tom, jak vést rozhovor. Dítě si bude trénovat fantazii, bude budovat myšlení, bude muset přemýšlet, co na to ten druhý. Ale hlavně se bude učit komunikaci rozvíjet. Bublina je jen prvním podmětem, další rozhovor bude dítě muset vymyslet samo a to je přesně to, co chceme. Můžete si střídat role, kdy každý z Vás bude mluvit za někoho jiného, nebo můžete vést ukázkový rozhovor vy a pak vyzvat dítě, třeba i u té samé bubliny. Věřím, že s bublinami najdete postup šitý na míru přímo Vašemu dítěti.

Že je to běh na dlouhou trať Vám nikdo nebude nalhávat, ale tato pomůcka Vám tu trať pomůže alespoň trochu zkrátit. A my budeme moc rádi, pokud se se svým příběhem s námi podělíte.